Často kladené dotazy (ČKD) Dvaadvacítce o Dvaadvacítce:

Proč zrovna toto číslo? Proč právě 22?

To nebylo nic složitého na rozmýšlení, ostatně těžko si přirozený příklon k Dvaadváce můžeme představovat jako výběr mezi více ALTernativami. To asi i vám zní poměrně absurdně.

Co je Dvaadvacítce tak úžasného, proč ji tolik obdivujete?

To máte jako s lidmi, s přáteli... nejdříve se někde potkáte, získáte první dojmy, možná i sympatie. Později, pokud tomu dáte tu energii, se začne váš vztah pomalu rozvíjet, prohlubovat. Zjistíte, že máte mnoho společného, když tu osobu vidíte, máte obrovskou radost a při loučení se těšíte zase na další setkání.
Dvaadvacítka, ačkoli nás tady všechny mnohonásobně převyšuje, vás přesto dokáže brát jako partnera, učí a pomáhá Vám nikoli jako přísný mentor, ale jako přítel. Což, jak víte, je velmi vzácné až úžasné. Jaký jiný vztah k Ní pak můžete zaujmout než ten plný obdivu a úcty.

Nepřeháníte to se vztahy k různým číslům, např. co vaše nenávist k číslu 23?
Co je na něm tak špatného?

Především ta otázka by Vás už měla sama urazit. Ta bestie nemá na stránkách zasvěcených Dvaadváce co pohledávat (vlastně by neměla ani nikde jinde). Ale abychom odpověděli na Vámi položenou urážku: ta svině si za to může sama, po všem, co jsme si s ní museli protrpět, nelze čekat, že ji budeme mít rádi. Víte, odpustit se dá jen tehdy, když viník projeví alespoň kapku lítosti, ale to ona ne.

Jak může takové číslo škodit?

Jsem rád, že už jste tu bestii nevyslovil naplno (my ji většinou opisujeme jako 22+1 nebo ji prostě nadáváme).
Víte, když kvůli té čůze třeba přijedete pozdě do práce, může to být ještě náhoda, třeba mimořádná dopravní situace, prostě v tom zprvu nehledáte úmysl.
Potom se ale dočtete v novinách, že ten samý den, co Vás zdržuje na Malostranské, k večeru vykolejí a zraní chodce, k tomu nevinného. A to se opakovaně stalo, můžete si to ověřit, vše je v těch písmenech tam, novinových, jde jen o to dát si ty útoky do souvislosti. Ostatně samy dopravní podniky přiznávají, že od jejího zavedení jsou s ní jen problémy…
(pozn. redakce: po petici dobromyslných občanů Prahy proti tramvaji 22+1, byl Dopravní podník hl. m. Prahy nucen v roce 2009 tu bestiální linku zrušit.)

...a není to trochu nadnesené?? Vždyť stále mluvíme jen o normálních číslech...

Vidíte - v té otázce jakoby odpověď byla už téměř obsažená: právě, kdyby to bylo obyčejné číslo...
Jenže všechno to škádlení a zdravá rivalita má svou mez - to platí mezi lidmi jako mezi čísly - ale když vám někdo plánovitě narušuje vaše soukromí, obtěžuje členy rodiny, škodí, kde může, a v extrémních případech dokonce ohrožuje na zdraví, tak to už prostě není v pořádku, to "normální" číslo jednoduše nedělá.

Děkuji, nyní zpátky k té Dvaadvacítce jako k televiznímu pořadu. Vycházíte z jejich humoru? Jsou vám autoři blízcí?

Pořad 22 byl skutečně výtečná podívaná nejen své doby, obdivovali jsme celou Silnou trojku i ostatní herce, například pana Klaboucha.
Mistři Hrubý, Kraus, Ornest i pánové Štern a Vadas byli tak laskaví, že se s námi opakovaně projeli naší pronajatou vánoční Dvaadvacítkou.

Jakou roli má Dvaadvacítka při vašich Vánočních jízdách?

Děláte si legraci? No roli tam má Dvaadváca absolutně nezastupitelnou, můžeme dokonce říci, že bez Ní by z celé té pompézní akce zbyly snad jen ty Vánoce a ty zvyky k nim se pnoucí.

Je obecně prospěšné jezdit po městě Dvaadvacítkou?

Rozhodně to můžeme jen doporučit. Na Dvacetdvojce je právě nádherné, že se nám zjevuje v maličkostech, při každodenních situacích: tu jako tramvajka, tam zase na tabuli, na hodinách, mnohá pak ta radost dne je ukrytá v těch nejmenších drobnostech. Stačí Jí začít nacházet a kochat se Jí...
ostatně jak říká Padre Segal: "Dvaadvacítku viděti, celý den štěstí míti..."

Dá se tedy říci, že Dvaadváca je všude?

Otázka, zda je opravdu všude je malinko nepřesná, spíš řekněme, že se dá nalézt na leckterých místech, kde jí ostatní nevidí, neslyší.
Známá je příhoda, kdy přijde žák ke svému mistrovi ALTu a ptá se:
- "Mistře, studuji již šestým rokem, ale stále si nejsem jist, že Dvaadvacítka existuje."
- "Pohleď na oblohu, synu, pouhým okem vidět není, obrysy splývá s okolím jakoby sama tvořena byla z vodních par a plynů nebe, ale z druhého ročníku víš, že nepotřebujeme oči..."
- "... abychom viděli. Vždyť já vím, Mistře - takže odpověď má jako být, že existuje jen v představách naší do altova otevřené mysli?"
- "Tam a pak přeci též na té obloze, synu, a tak je to přeci se vším."

Jaké to je milovat číslo?

Když procházíte ulicemi jindy tak všedními nebo když vyjdete do polí, najednou se vám všechno zdá tak jinné... cítíte Jí všude, ve větrem hlazených klasech, ve vyjetých brázdách mlžných dostavníků, v hrazdičce z wolframu, co září pro lidi, v úponech mladých chřestýšů i v jizvách po Zorovi.

A smím mít rád i některé jiné číslo než Dvaadvacítku?

Hlavní je uvědomit si, že naše Dvaadvacítka stojí skutečně vysoko nad všemi ostatními ciframi. Pokud s Ní chceš být za dobře, musíš si Jí nejvíce vážit a obdivovat Ji za to, jak nám prosívá, a děkovat, že nás vede. Pokud bys však - přes lásku k Ní - oblíbit si chtěl ještě jiné číslo, nikdo ti samožřejmě nebude bránit.

Proč se někdy Dvaadvacítka nazývá "obrovitým skalárem"?

Protože stejně jako on, je naše Milovaná ve světě kultury, drážní dopravy a ALTu opravdovou veličinou - určenou jen svojí velikostí!!